|
25.6.2010 Evropské noviny, str. 13 Česká republika
V současné době není neobvyklé se setkat s termínem „3D“ a ve skutečnosti není ani možné se tomuto fenoménu vyhnout, jsme-li jen trochu v kontaktu s mediální realitou, protože se skutečně jedná ve filmovém průmyslu o stále masovější novinku. V mnohém se jedná o evoluci filmařského průmyslu, protože efekt stereoscopického 3D skutečně definuje třetí rozměr obrazu téměř v reálném prostoru a tím dodává zkratce 3D svou opravdovost.
Proč? S nástupem „brýlí“ je původní termín 3D animace, který není žádnou novinkou a jsme na něj zvyklí díky pravidelným úspěchům moderních animovaných filmů např. od studia Pixar, který tuto novou animační techniku poprvé představil a proslavil v kontextu celovečerního animovaného filmu, nutné vnímat jako jednu z mnoha technik animování s jakým se animovaný film tvoří, tedy „kreslí“. A naopak stereoscopické „brýle“ jsou vlastně forma „promítání“, díky němuž diváci vnímají obraz prostorově. Více méně.
Termín 3D „trojrozměrná“ animace má svou historii a není tedy totéž, co jsou nové 3D televize. V mnohém je technika 3D skutečnou revolucí a stereoscopické 3D „pouhou“ evolucí. Klasické nestereoscopické filmy se budou točit dál, ale díky studiu Pixar se celkový animační průmysl dostal opět na celosvětové výsluní zrovna v době, kdy klasická kreslená animace začínala skomírat a přestalo se s ní téměř počítat.
Jak se pozná dobrá animace od špatné Kvalitní animace se dá poznat především tak, že nám svou elegantností a čitelností pomůže identifikovat se s postavami a jejich příběhem. To je kritérium číslo jedna. I velice jednoduchá animace, třeba harmonický pohyb kostiček, může být impozantní a tůdíž kvalitní. Nicméně ve dvou aspektech se dělá nejvíce chyb, respektive když jsou zvládnuty s umem, i technologicky nízkorozpočtový projekt může mít svůj úspěch. Jde o časování a grafickou čitelnost. Každý pohyb v reálném světě se děje v konkrétním čase, který je ovlivněn fyzikálními zákony či zkušeností s nimi. Ocelová koule padá rychleji než papírová kulička, gumová se odráží pružněji, chůze člověka z místa na místo je jiná na Zemi než na Měsíci apod. U charakterové animace v 3D, tj. animace postav, je častým nedostatkem začínajících animátorů příliš pomalá animace, plovoucí nebo chaotické přechody z jedné pózy do druhé apod.
Druhým kritériem je vizuelní čitelnost, především v jednotlivých pózách postav. Problém nastává tehdy, když není zcela zřejmé, co chce taková loutka světu vůbec sdělit, protože daná sekvence nedává smysl. Každý hlavní moment v záběru by měl být obsahově jasný, abyste, když si film v daném momentě zastavíte, měli mít i bez pohybu jasno ze siluety postavy, co v ten moment postava sděluje. Sami si zkuste pantomimicky v gestech znázornit smutek, radost, únavu apod. Často se stává, že tyto pózy jsou málo srozumitelné, a když se k tomu přidá špatné časování (přechod z pózy do pózy), je animace málo kvalitní, protože špatně komunikuje svůj příběh. A v tomto můžete sami poznat, kdy jde o kvalitní animaci.
Čím více má animátor času / peněz, tím více si může přidávat extra detailů (např. sekundární animace vlasů, prstů apod.) a jednotlivé pohyby dále ladit tak, aby se nakonec loutka chovala jako živá. 3D technika tuto iluzi posouvá ze všech animačních technik nejdále, protože již není potřeba drátků (jako u klasické loutky), animuje se v plném počtu oken (ne jako u kreslené animace, kde se často animuje menší počet oken, aby se ušetřila pracnost a tím konečný pohyb není zcela plynulý) a animační nástroje jsou natolik sofistikované, že dávají animámátorovi extra prostor pro estetický experiment a svobodu, která v minulosti neměla obdoby.
Kromě schopnosti se vůbec animaci naučit je také velice složité animovat kvalitně v časovém tlaku. Pixar odvádí geniální práci i proto, že má dostatek času a peněz, aby mohl ladit 2 sekundy na týden na jednoho animátora. To je luxus, který prakticky nikdo jiný nemá. Animace je drahá proto, že je lidsky velice pracná. Ani počítače na tomto faktu nic nemění.
Jak vznikají 3D animovaný film je sofistikovaný kolaborativní proces. Více než umělecké dílo jednotlivce se jedná spíše o synchronizovanou výrobní linku na umělecké dílo. Tento syrový úhel pohledu je v české tradici často vnímán pejorativně, ale moderní světová animace dosáhla takové kvalitativní úrovně a takového zájmu, že bez kvalitní organizace mezi jednotlivými umělci nejsou již jednotlivci (často ani malé týmy) schopni produkovat kvalitní animaci. Vyjímky potvrzují pravidlo.
V prvé řadě jde o tým lidí, který vytváří příběh. Jací lidé, takový příběh. Proto na začátku není kladen důraz na příběh samotný, ale na tým tvůrců, protože bez nich žádý nápad nevznikne. Dále se příběh rozkleslí do tzv. storyboardů, což je v podstatě komix, který reprezentuje jednotlivé záběry a sekvence. Následuje animatik, což je video klip ze storyboardových oken nebo už v 3D s jednoduchými objekty a animacemi, které reprezentují postavy a časování záběrů, úhly kamer apod. Čím více času se věnuje této tzv. předprodukční fázi, tím snadnější je samotná produkce. Součástí předprodukce je také výtvarné prostředí a design postav, první animační testy, které ukazují nedostatky designu v 3D, styl animace napovídající o délce realizace apod. Během produkce se pak celé tovární soukolí rozběhne naplno. Čím více se plánovalo, tím lépe se pojede. Modelují se prostory, postavy, objekty, staví se animovatelné loutky. Často se jednotlivé fáze překrývají, tj. animace se začne dělat i v době, kdy jsou loutky ještě částečně rozdělané. Vše je otázka nastavení celého technického procesu. Na konci produkce se svítí jednotlivé záběry a renderují, tj. vytváří se jednotlivé vrstvy obrazu, aby se následně vše zkompletovalo, sestříhalo a úplně na konci zkombinovalo s hudbou a zvukovými efekty.
Česká škola Současná česká animace neexistuje. Je v takové krizi, že se nelze obhajovat ani sladkým závanem doby minulé. Navíc je český vzdělávací systém archaicky zaměřen na tzv. autorskou animaci, kdy je student od samého počatku studia veden k vlastní tvůrčí činnosti bez ohledu na animační techniku. Zní to poeticky, ale důsledkem je, že ve světové konkurenci tito jednotliví umělci nezvládají často ani samotné řemeslo animování jedné techniky, protože je studium příliš obecné a teoretické. Současné trendy jdou cestou 3D, kterou si nelze pouze osahat, protože je natolik složitá, že je nutné studenty vést exklusivně od samého začátku studia k systematickému zvládnutí této techniky. Je-li toto rozhodnutí ponecháno na studentovi, aby si sám vybral, a není mu ani poskytnuto kvalitní školení, většina z nich se této možnosti sama vzdá. A i když 3D přirozeně mnoha lidem nemusí vyhovovat, autorské vzdělávací metody neprodukují dostatečně kvalitní talenty, aby se česká animace mohla ve světě profilovat třeba v oblasti klasické animace. V současné době, paradoxně v kontextu naší dlouholeté tradice, nejsou především zruční animátoři, kteří by si byli schopni rychle osvojit moderní 3D. Žádná z českých škol tento talent v oblasti 3D neprodukuje.
Profesní školení s animátory z Pixaru v Litomyšli V posledních třech letech jsou pořádány profesní kurzy ANOMALIA, které navazují na teoretické a umělecké dovednosti českých studentů za účasti profesionálních animátorů, režisérů, producentů posouvají talent a zkušenosti českých animátorů směrem ke světovým trendům a standardům. Toto léto se uskuteční zatím nejdelší exklusivní dvouměsíční kurz pro animátory, který je koncipován právě pro české studenty se silnou teoretickou a klasickou dovedností, aby se co nejefektivnějí posunuli do 3D animace a zvládli charakterovou animaci podle světových standardů. Velkou pomocí jim mají být právě profesionálové z Pixaru, kteří přijedou poprvé do České republiky prakticky vyučovat. Nejde o náhodný seminář, ale o intenzivní soustředění v nádherné Litomyšli, která kurzům ANOMALIA vyšla vstříc svou kulturní a technickou podporou. Organizátoři tak doufají, že toto léto bude zahřívací nadějí pro budoucnost české animace, i když se jedná o prvních 10 studentů.
|
